Zkrotit princeznu není jen tak, zvláště když jí tatínek král všechno dovolí a splní každý její rozmar: K snídani zmrzlinu, na každou procházku nové šaty, každý den narozeniny a k nim krásný dárek....

S princeznou si neví rady ani Melánie, která, kromě toho, že se stará o královské hospodářství, marně se snaží princeznu učit. Zavolá proto svou sestřenici Amélii, která je tak trochu čarodějnice, ale hlavně zkušená a moudrá osoba. Ví, čím takovou rozmazlenou paličatou slečinku vytrestat – a sešle na ni velice účinné kouzlo. Jenomže samotné kouzlo na nápravu všech princezniných rozmarů a zlozvyků nestačí, začít je třeba u tatínka krále. Ten musí Amélii slíbit, že bude na všechna princeznina nesmyslná přání říkat NE, jinak by ji nemohla léčit. Ale krocení a „léčení“ princezny není snadné. Amélii při tom pomáhá její chytrá vrána ale také Melánie a v neposlední řadě i děti. A tak princezna poznává, že si nikdo nemůže dělat, co chce, že vytahovat se nad ostatní je hloupé, že nic neumět a ani nechtít umět je směšné.

Naše pohádka je určena dětem z mateřských škol a 1. až 4.třídy škol základních a pro rodiče s dětmi. Jednoduchý příběh je vystavěný na situacích dětem srozumitelných a známých, jasně vykreslené postavy umožňují dětem zaujmout k nim stanovisko, fandit jim, anebo s nimi nesouhlasit a třeba i pomáhat tím, že se přímo zapojují do hry a stávají se tak účastníky děje. Pohádce nechybí napětí, tajemství ani kouzla, a samozřejmě ani humor a vtipné, snadno zapamatovatelné písničky.

Jsme přesvědčeni, že zaujme nejen děti, ale že má co říci i rodičům.

Autorku Boženu Śimkovou známe jako prozaičku, autorku divadelních, rozhlasových a televizních her, nejznámější je ale její tvorba pro děti.Její večerníčky Krkonošské pohádky patří již několik generací mezi nejoblíbenější. V minulých letech napsala pro naši agenturu pohádky: Kovářskou pohádku, Princeznu a loupežníky, Krakonošův klobouk a Jak si princezna vzala draka. Každá z nich již přesáhla dvě stě repríz. Božena Šimková se tak stala vlastně naší v kmenovou autorkou. Ta poslední pohádka Jak se krotí princezna je určena i těm nejmenším.Dejme slovo autorce:

„Tentokrát jsem nehledala inspiraci mezi klasickými motivy, ale téma se přímo nabídlo samo. A sice téma výchovy. Dalo by se říci téma-stálice, protože se s železnou pravidelností vynořuje v médiích všeho druhu a kvality. A co hlas to názor.

Každé dítě je svým způsobem jedinečné a výchova není a nemůže být chemický vzorec. Proto také nemůže platit ono klasické BUĎ-ANEBO tedy VŠECHNO JE DOVOLENO x MUSÍŠ-NESMÍŠ

A vzpomněla jsem si na jeden klasický citát: Slovo zní, příklad hřmí. Pak už stačilo najít příběh, který by zaujal děti a současně oslovil rodiče. Proto pohádka akcentuje nejdříve krále, který ze samé lásky „vychová“ ze své dcery rozmazlené, sobecké a namyšlené dítě. A napravit (dokud je čas) tyto chyby znamená přesvědčit krále, že změnit se musí nejdříve on. Jinými slovy: Dítě potřebuje mít své vlastní mantinely, musí vědět, co může a co ne ( a proč), musí znát ovšem i své povinnosti. Druhá věc je umění toto vše dítěti vysvětlit a hlavně jít příkladem.

V naší pohádce se princezna nevychovává (nekrotí) nějakými strašnými tresty,jen se jí vezme možnost uplatňovat bezohledně své rozmary. Princezna musí sama dojít k pochopení, že se chovala špatně, že svým nejbližším ubližovala a co víc – že jí to nepřineslo žádnou radost.Myslím, že dítě princeznin příběh přijme, pochopí jeho sdělení. A doufám, že se dospělí aspoň na chvíli zamyslí nad tím, co se pohádka snaží sdělit jim.“