MAM´ZÉLLE NITOUCHE
aneb
pravda pana Célestina
Florimond Hervé - autor hudby
Slavná hudební komedie Mam´zelle
Nitouche vznikla před sto lety v tak zvané krásné epoše a dodnes
si zachovala svůj půvab. Jistě také proto, že se do příběhu
hry promítnul soud samotného skladatele, zvlášť ono období, kdy
se rozhodoval mezi kostelem a divadlem. Světec Célestin - světák
Floridor, zbožná klášterní chovanka Denisa - andílek s čertem v
těle, i další postavy nás vtahují do proudu proměn a stále
nových dobrodružství.
V české divadelní tradici má ”Nituška” výjimečné místo,
zejména zásluhou Oldřicha Nového. Poprvé ji uvedl roku 1938 v pražském
Novém divadle (pozdějším sídle Semaforu) v komorním provedení
pro menší herecký ansámbl. Také tato skutečnost byla inspirací
pro vznik naší současné inscenace. Zachovává noblesní styl jeho
úpravy se všemi komediálními situacemi. I bez sborových scén je to příběh
plný neodolatelného humoru.
Představitel hlavní dvojrole a zároveň
režisér tohoto představení
- Otakar Brousek mladší.
Hudba - Florimond Hervé
Aranžmá Miroslava Kořínka
Nahrávku z roku 1989 zapůjčilo
Středočeské divadlo Kladno
Libreto Henry Meilhaca a Alberta Millauda
přeložil a upravil Oldřich Nový
Scénář pro malý ansámbl napsal Jan Cziviš.
Veškerá autorská práva zastupuje DILIA Praha.
V hlavní roli Célestina - Florimonda
- Otakar Brousek mladší
Dále hrají:
Hana Czivišová
Jiří Wohanka
Petr Gelnar
Bronislav Kotiš
Milada Bednářová
Jiří Unterműller / Filip Sychra
Režie:
Otakar Brousek mladší
Rozhovor Jana Cziviše s Otakarem Brouskem ml.
J. C.:
18. listopadu 1989 měla být v Kladně premiéra Nitušky v režii
Hany Burešové, kde jsi hrál Célestina. Leč nebyla. Vzpomínáš?
O. B. :
18. listopadu sice premiéra nebyla, ale přesto těch pár večerů
bez naučeného textu stálo za to. Pro ten pocit z diváků, z
kterých se stávali pomalu, ale jistě občané svobodní a
radostní, slušní a ohleduplní. A do takové atmosféry Mam´zelle
Nitouche patří, snad si o to sama řekla. Nituška jako by oddělila
dva světy. Ten starý – nesvobodný a vrátila nás zpět do
budoucnosti – svobody. Najednou se hrálo divadlo pro divadlo samotné,
žádné skryté myšlenky mezi řádky, narážky atd. – jen čirá
fantazie, radost z hudby a příběhu.
J.C.:
Úprava pro šest herců… Není to přece jen opovážlivost?
O.B.:
Úprava pro šest herců, myslím, není výjimečná, vždyť
i Shakespeare upravoval velká dramata pro méně herců, byl
principálem a musel svůj soubor uživit. Takže sice šest herců,
ale elán, nadšení a energie jakoby nás bylo šedesát…
J.C.:
Jsi dobře zavedený pražský herec. To, do čeho jsi vstoupil je
dost dobrodružné. Máš rád dobrodružství?
O.B.:
Možná právě ta “zavedenost” mne malinko vystrašila. To je
skoro jako bych patřil k památkám nebo co. A tak trochu dobrodružství
při režírování svých kolegů mimo domovské divadlo je příjemné
rozptýlení a také vytržení ze zavedenosti. A setkání s kolegy a přáteli,
s kterými se tak často nepotkávám.
J.C.:
Svému nejmladšímu synovi jsi dal jméno Kristian. Souvisí to nějak
s tvým vztahem k Oldřichu Novému?
O.B. :
Oldřich Nový zůstane pro mě jedním z nejlepších herců,
které jsem viděl. A hlavně komikem. Něžným, naivním a
jakoby patřícím do světa, ve kterém bych rád žil doopravdy.
Proto asi hraju divadlo. Můžu si hru přečíst a vím –
na rozdíl od života, koho třeba jako Célestin-Floridor potkám,
narazím-li na blba či na krásnou dámu.
Prostě mohu počítat s tím, jak to skončí. A hlavně
je při tom mnohdy hodně veselo.
Na obou stranách – jak u herců, tak i u diváků. A to si přeju
i teď, při režii Mam´zelle Nitouche.
Kontakt:
DAP - Divadelní Agentura Praha
Milada Bednářová
Přemyšlenská 437 / 80
182 00 Praha 8 Kobylisy
e-mail: dappraha@dappraha.cz
(ve formátu PDF - 1.8 MB))